O Green Doors

Vzděláváme, boříme předsudky a na příkladu našich kaváren dokazujeme, že lidé s duševním onemocněním mohou – a chtějí – být platní na trhu práce. Jen potřebují podpořit v začátku. A přesně to děláme.

Pomáháme lidem s duševním onemocněním, zejména se schizofrenií, žít spokojený život. Poskytujeme jim trénink pracovních dovedností v rušných a navštěvovaných kavárnách, kde překonávají překážky způsobené nemocí a zažívají pocit navracené sebedůvěry. Také poskytujeme poradenství a služby, které jim pomáhají zorientovat se na trhu práce, a aktivně oslovujeme firmy, které chtějí lidem s duševním onemocněním nabídnout zaměstnání.

Jsme nestátní nezisková organizace, která vznikla v roce 1993 z iniciativy pracovníků Denního psychoterapeutického sanatoria Nad Ondřejovem, kteří vnímali potřebu rozšířit zdravotní služby sanatoria o následnou rehabilitační péči.

 Více informací o Green Doors

 

Příběh Kláry (25 let)

Po maturitě na jazykové škole jsem odjela jako au pair do Anglie. Bydlela jsem s přáteli ve spolubytě, prožila nenaplněnou lásku, začala mít pocit, že spolubydlící se mnou komunikují prostřednictvím vykládání nádobí ve skřínkách či odkapávači.

Vrátila jsem se do Čech a nastoupila jako asistentka ve velké firmě, po nějaké době jsem začala mít pocit, že různé věci se dějí kvůli mě. Přestala jsem zvládat práci, špatně spala, skoro nejedla, vyhýbala se rodičům a přátelům.

Rodina se obrátila na krizové centrum a já souhlasila s hospitalizací. Po měsíci na psychiatrii  jsem začala docházet do denního psychoterapeutického stacionáře, kde jsem se dozvěděla o kavárně Café Na půl cesty.

Do kavárny jsem nastoupila s přáním dostat se zase mezi lidi, vyzkoušet co zvládnu a s nadějí, že si začnu znovu věřit.

Práci v kavárně jsem zvládala a po necelém roce stráveném v kavárně  jsem se rozhodla, že odejdu a budu si shánět  práci. Občas jsem se v kavárně zastavovala a po dvou měsících neúspěšného hledání jsem se domluvila s klíčovým pracovníkem, zda bych se mohla do kavárny na čas vrátit a přečkat těžké období. Domluvili jsme se, že zajdu za pracovní konzultantkou v Podporovaném zaměstnávání. Spolu s pracovní konzultantkou jsme promýšlely, co se nezdařilo, učila jsem se vyznat v inzerátech a nakonec nastoupila jako recepční v jazykové škole.

Do kavárny stále ráda chodím, hlavně na autorská čtení přátel a  chtěla bych připravit vlastní výstavu fotek z Anglie.

 Zajímají mě další příběhy